Dalberg, Karl Anton Maximilian von

*3. 5. 1792 Mainz (Německo) - +20. 3. 1859 Wien (Rakousko)

Narodil se v rodině Friedricha France Karla, komořího z Wormsu, svob. pána z Dalbergu, a Marie Anny, roz. svob. paní z Greiffenclau-Vollrads. V roce 1814 zdědil po svém bratru Friedrichu Karlu Antonovi, hr. Ostein-Dalbergovi, panství Malešov u Kutné Hory a Dačice. V této době drželi Dalbergové i statky v Dolních Rakousích, panství Enzesfeld a Stein a d. Donau, panství Wallhausen s hradem Dalburg a panství Friesenhausen, Rodenbach a Erlasse ve Francích. Panství Dačice zvětšil r. 1825 přikoupením statku Kostelní Vydří a r. 1830 statku Řečice. Střediskem správy říšských a rakouských panství Dalbergů se stal Aschaffenburg, pro správu panství v českých zemích zřídil inspekci statků v Malešově a revizní účetní kancelář v Dačicích. Byl původně komoří Velkovévodství frankfurtského, od r. 1815 c. k. rakouský komoří, rytíř rakouského Leopoldova řádu. Po příchodu z německého Aschaffenburgu do Dačic nechal v r. 1816 přestavět dačický zámek v empírovém slohu architektem Riedlem, v r. 1831-32 dal upravit ve stejném slohu také interiéry architektem Schlepsem. Inicioval úpravu zámeckého parku a vybudoval velké zahradnictví s empírovým skleníkem. Věnoval se především pomologii, na svém panství nechal podél cest vysazovat stromořadí ovocných stromů. Na svých statcích podporoval zakládání průmyslových podniků, např. řepného cukrovaru a likérky v Kostelním Vydří a cukrovaru v Suchdole na panství Malešov v Čechách. Byl též tichým společníkem F. Grebnera při založení dačické rafinérie cukru v r. 1833. Od r. 1817 byl ženat se Charllotou roz. svob. paní Sturm-federovou z Oppenweileru/1791-1866/, s níž měl jediného syna Friedricha Ferdinanda. Byl pohřben v kryptě farního kostela v Dačicích.

Webové stránky dačického zámku

Karl Anton Maximilian v.Dalberg (1792-1859) a jeho manželka Charlotta, roz. v. Sturmfeder byli milovníky přírodních věd, zejména botaniky a zoologie. V knihovně se dochoval Zweiter Haupt-Catalog der Pflanzen und Obst-Sorten, welche in den Gärten des Carl Freiherrn von Dalberg zu Datschitz vorhanden..., Leitmeritz 1847, a dva rukopisy Charlotty Dalbergové, Namensverzeichniß der jenigen Pflanzen die wir in Oppenweiler, Ischl und Salzburg in den Jahren 1832 und 1835 kennen lernten..., a Namensverzeichniß aller Vögel Deutschlands. Jejich syn Friedrich Ferdinand v. Dalberg (1822-1908), který byl dědičným poslancem panské sněmovny ve Vídni, doplňoval knihovnu politickou, historickou, ale i přírodovědnou literaturou. V knihovně jsou i separáty jeho ornitologických článků, které uveřejnil v časopise Verhandlungen der k. k. zoologisch-botanischen Gesellschaft in Wien. Mnoho knih je označeno osobním razítkem Friedrichovy manželky Kunigundy, roz. v. Vittinghoff-Schell (1827-1892) - je to razítko s korunkou a monogramen "DVS"; některé knihy pocházejí také z majetku její matky, Ludoviky v. Vittinghoff-Schell, roz. v. Loë (1794-1859) - razítko s monogramem "VSL"10 . Friedrichův syn Friedrich Egbert (1863-1914) byl velkým milovníkem umění, cestovatelství a etnografie; většina knih s touto tématikou nese jeho osobní razítko. Sám byl také autorem cestopisu do Palestiny, který je zde v několika exemplářích (Friedrich Dalberg, Palästina, Würzburg-Wien 1892). Odbornou literaturu doplňuje mnoho svazků beletrie, poezie a divadelních her, encyklopedií, slovníků a učebnic, literatury pro děti, mnoho titulů časopisů (za všechny jmenujme Zeitschrift für Bücherfreunde. Jhrg. I.-X. Bielefeld u. Leipzig 1897-1906, věnovaný bibliofilii, typografii, knižní vazbě, exlibris atd.). Knihovna obsahuje také hudebniny, vesměs literaturu klavírní. Větší část hudebnin ovšem byla odvezena v roce 1950 do Moravského zemského muzea v Brně, kde je zpracována a zpřístupněna badatelům (asi 400 signatur).