Flick, Johann Peter

Pocházel z obchodnické rodiny a počátkem 70. let se jako sluha gen. Ingrese dostal na Moravu, kde se r. 1771 oženil ve Znojmě s Terezií Erberovou. Od r. 1772 sloužil u hr. Josefa Františka z Deblina, majitele panství Staré Hobzí. Zde se zapojil do podnikání v textilní výrobě nejprve jako faktor bavlny, když po okolí obyvatelstvu vydával surovou bavlnu a sbíral upředenou přízi, dodávanou dolnorakouským bavlnářským manufakturám, např. podniku ve Schwechatu u Vídně. Jeho nebývalý vzestup ze sluhy a stolníka přes faktora bavlny až po fabrikanta, jak byl zapisován v letech 1772 až 1796 v matričních zápisech při narození svých 16 dětí ve Starém Hobzí, byl způsoben nejen pílí a nezměrnou pracovitostí, ale především zisky dosahovanými ze zprostředkování dodávek příze pro manufaktury na úkor přímých výrobců. Od r. 1782 se rozhodl vyrábět bavlněné tkaniny ve vlastní režii ve Starém Hobzí, kde ve středu obce na pozemku vrchnosti postavil jednopatrovou budovu manufaktury. Zde na ručních stavech byla zahájena výroba bavlněných látek, a to mušelínu, grádlu a piketu. Teprve po zahájení výroby podal r. 1787 žádost gubeniu v Brně o udělení privilegia k provozu. Jeho podnik dostal nejen nejvyšší ochranu, ale i právo označovat výrobky císařským orlem a nápisem C. k. privilegovaná starohobezská továrna, jakož i zřizovat sklady v hlavních městech provincií monarchie. R. 1786 si pronajal od administrace státních statků, které po smrti posledního hr. Deblína připadla správa starohobezského panství, zdejší zámek, kam umístil některé provozy manufaktury a sám se zde také usídlil s početnou rodinou, R. 1789 si již mohl pronajmout celé panství do dědičného nájmu.

Vůči svým poddaným pak vystupoval tvrdě, když odmítal slevit roboty či je nahradit penězi v souladu s tehdy platnými zákonnými předpisy, které to dovolovaly. V 90. letech 18. stol. bylo jeho podnikání rozšířeno i do blízkého údolí řeky Dyje, kde na levém břehu bylo zřízeno bělidlo a barevna, neboť došlo také ke změně výroby, když se hlavními výrobky manufaktury staly potištěné bavlněné látky tzv. kartouny. Vrcholu výroby bylo dosaženo r. 1810 výrobou 25000 kusů kartounů, které při konjunktuře za kontinentální blokády měly odbyt i mimo Moravu v Uhrách, Sedmihradsku, Polsku a Chorvatsku. V té době zaměstnával na 400 tkalců a 3000 přadláků v blízkém i vzdáleném okolí. Jeho manufaktura zaujímala druhé místo v bavlnářské výrobě na Moravě za podnikem v Letovicích. Rozvoj výroby měl vliv i na růst počtu obyvatel ve Starém Hobzí, kde v letech 1790 až 1808 bylo postaveno 33 nových domků pro zaměstnance manufaktury. Odbyt výrobků přinášel takové zisky, že si Flick mohl r. 1806 zakoupit pro sebe a své potomky od státní správy za 114 000 zl. panství Staré Hobzí se statky Novým Hobzím a Chavalkovicemi. Vrcholu své kariéry dosáhl 23. 3. 1810, kdy byl císařem Františkem I. povýšen jako rytíř do šlechtického stavu za vlastenecké smýšlení a zásluhy o průmysl a zemědělství. Pohřben byl do hrobky v starohobezském kostele a jeho jmění činilo při pozůstalostním řízení více jak 800 000 zl. Manufaktura byla až do prodeje spolu s panstvím r. 1823 dále vedena jeho syny.

L.: Hruschka, R.: Johann Peter Ritter von Flick und seine Erben. ZVGMS, Jhg. 37, 1935, s. 11-22, 49-75, Smutný, B.: Bavlnářská manufaktura ve Starém Hobzí. Z dějin textilu. 7, Ústí na O., 1984, s. 7-28.

Pramen: Kdo byl kdo na jihozápadní Moravě : Dačicko, Jemnicko, Slavonicko, Telčsko. Dačice: Městské muzeum a galerie, 2000. 175 s.

Další osudy panství najdete na wikipedii - Janov - zde a Staré Hobzí - zde

Personální heslo o J. P. Flickovi je k dispozici v Biografickém slovníku

Podrobná historie zámku je k dispozici v databázi Národního památkového ústavu