Kudrna, Bohumil

* 15. 3. 1920 Brandlín (o. J. Hradec) - † 11. 2. 1991 Praha

Narodil se jako desáté dítě v chudé zemědělské rodině. Otec pracoval zároveň jako zedník. Zemřel v poměrně mladém věku, o celou rodinu se potom starala matka. Ve 14 letech odešel K. do Humpolce, kde se u svého švagra vyučil autolakýrníkem. Po vyučení pracoval ve Škodovce v Mladé Boleslavi. Odtud byl po roce propuštěn pro nedostatek práce. Pracoval poté v různých zaměstnáních (na silnici, v lese apod.). V r. 1941 se dostal do Prahy, kde pracoval u firmy Frigera až do r. 1950, kdy se stal spoluzakladatelem podniku na výrobu lodí Sport Modřany.

     Od mládí sportoval, věnoval se atletice, boxu a lyžování (účastnil se především běžeckých závodů). V Praze vstoupil do kanoistického oddílu SK Smíchov, kde se začal věnovat závodní kanoistice. Na jaře r. 1947 těžce onemocněl, byla zjištěna nefunkčnost jedné ledviny a zároveň mu hrozilo podle lékařů, že již nikdy nebude chodit. Po propuštění z nemocnice se vrátil do Brandlína k mamince, kde se díky její péči a zároveň díky své houževnatosti uzdravil.

     Na podzim r. 1947 začal opět sportovat a po domluvě s kamarádem Janem Brzákem-Felixem začali spolu trénovat na kanoi dvojic. Vznikla takřka nerozlučná sporotvní dvojice, která potom získala řadu vítězství na sportovních soutěžích po celém světě. Na jaře r. 1948 začali vítězit na všech závodech a vybojovali si nominaci na olympijské hry v Londýně. Na OH odjeli se starým typem závodní lodě, na které Brzák se Syrovátkou vyhráli OH v Berlíně r. 1936. Závod na 1 km však Kudrna s Brzákem vyhráli a získali zlatou olympijskou medaili. Zvítězili v nejtěžším závodě jejich kariéry a dovršili tak tehdejší nejúspěšnější olympiádu v historii československé kanoistiky. Přidali ke dvěma zlatým a jedné stříbrné medaili třetí zlatou medaili našeho týmu. V r. 1949 startovali na MS ve slalomu v Ženevě, kde získali 3. místo, v jednotlivcích byl K. devátý. V r. 1950 získali Kudrna s Brzákem na MS v Kodani dvě zlaté medaile na trati 1 a 10 km. Na OH v Helsinkách v r. 1952 získali stříbrnou medaili na trati 1 km. Ještě v r. 1954 se probojovali do reprezentačního družstva na MS v Maconu, kde obsadili 6. místo na trati 1 km.

     V této době nerozlučná dvojice, která v letech 1948-1952 vítězila na většině mezinárodních a domácích závodech (mnohonásobní mistři republiky), se závoděním skončila. Oba se věnovali trenérské práci kanoistů v Polsku, Rumunsku, SSSR a Jugoslávii. Po skončení závodní činnosti K. vystudoval trenérskou školu při Institutu tělesné výchovy a sportu v Praze a stal se vedoucím trenérem pro mládež při městském výboru ČSTV, kde působil až do odchodu do důchodu. Zároveň trénoval i reprezentační družstvo kanoistů a v r. 1968 byl jako hlavní trenér s reprezentanty na OH v Mexiku.

L.: ČBS. Praha 1992, s. 382; Rodinný archiv; Dokumentace MMaG Dačice.

Citace z: Kdo byl kdo na jihozápadní Moravě : Dačicko, Jemnicko, Slavonicko, Telčsko. Dačice: Městské muzeum a galerie, 2000. 175 s.

Olympijský úspěch

Olympijský magazín - video