Rozmahel, Eduard

Po maturitě na I. českém gymnáziu v Brně studoval tamtéž teologii. V r. 1906 byl vysvěcen brněnským biskupem Pavlem Huynem na kněze a přišel jako kaplan do Dačic, kde nastoupil 1. 9. 1906. Svými aktivitami překročil rámec církevního činovníka, když se významným způsobem podílel na českém národním hnutí v celém regionu jihozápadní Moravy.

     V říjnu 1918  byl při vyhlášení ČSR jednou z hlavních postav dačického Národního výboru. V r. 1919 stál za založením dačické organizace strany lidové, stejně tak byl v r. 1921 zakládajícím členem zdejší tělocvičné organizace Orla. Během první republiky zastával několikrát úřad náměstka starosty města Dačic (po obecních volbách 1919 a 1931) a pravidelně byl členem zastupitelstva a rady města. Dne 1. července 1933 se stal dačickým farářem. Jeho kontakty na přední katolické politiky (např. na poslanecký klub ČSL) se za první republiky významným způsobem přičinily o zachování statutu okresního města v Dačicích. Tyto úspěšné snahy byly v r. 1933 korunovány otevřením nové budovy okresního úřadu v Dačicích. Stejně tak se významným způsobem podílel na aktivitách kolem plánované stavby dačické okresní nemocnice.

     V roce 1934 se ze zdravotních důvodů vzdal svých funkcí v zastupitelstvu města. Dne 5. října 1943 byl jmenován čestným občanem města Dačic. V padesátých letech se R. stal pro své protirežimní postoje terčem komunistického proticírkevního postupu. I přes silné tlaky na jeho vysídlení z dačického okresu zde nakonec zůstal až do své smrti. Od prosince 1953 byl trvale připoután na lůžko, krátce před smrtí byl dne 1. 12. 1954 penzionován. Je pochován na dačickém hřbitově.

L.: Stehlík, M.: Zapomenuté dějiny. Dačice ve 20. století. Dačice 2000, s. 27.

Citace z: Kdo byl kdo na jihozápadní Moravě : Dačicko, Jemnicko, Slavonicko, Telčsko. Dačice: Městské muzeum a galerie, 2000. 175 s.

Jít životem a sloužit