Šíma, František
Narodil se v rodině mlynáře.Této profesi se věnoval ještě v době 2. světové války. Od mládí se věnoval literatuře. Od sedmnácti let publikoval v časopisech. Psal drobné prózy, básně a vlastivědné články. V jeho tvorbě se projevily sklony k symbolismu O. Březiny a P. Bezruče. Po dvou sbírkách s přírodními a sociálními motivy zveršoval kurdskou lidovou legendu (Legenda o člověku). Po válce se věnoval literární tvorbě a žurnalistice. Působil jako redaktor jihlavského časopisu Srp a kladivo. V roce 1946 byl přijat do Spolku českých spisovatelů. Po zotavení z těžkého úrazu se stal v roce 1947 šéfredaktorem jihlavské Jiskry. Po roce 1948 se vrátil k původnímu povolání. Pracoval jako mechanizátor obilních skladů.
V roce 1954 byl propuštěn a zůstal prakticky bez obživy. Teprve po čtyřech letech získal místo na zámku v Lipnici nad Sázavou. Z tohoto období stojí za zmínku jeho podíl na vybudování Haškova památníku. V roce 1960 přešel do Dačic, kde byla manželka správkyní státního zámku. Velká část díla básnického, filozofického, esejistického a vlastivědného zůstala v rukopisech. K plánovanému zhudebnění Poémy o člověku nedošlo z důvodu úmrtí Bohuslava Martinů. Část pozůstalosti je uložena v dačickém muzeu. Zemřel v Dačicích, ale pochován je v rodišti své matky v Polné.
D.: Českomoravské motivy. 1937, Písně k horám. 1945, Legenda o člověku. 1945
L.: DZ. 104/1989
Citace z : Kdo byl kdo na jihozápadní Moravě : Dačicko, Jemnicko, Slavonicko, Telčsko. Dačice: Městské muzeum a galerie, 2000. 175 s.
Datum poslední aktualizace: 29. 1. 2021 9:32