Hlava, Vincenc

Pocházel z rodiny měšťana a syndika, hlavní školu vychodil v Praze a r. 1799 nastoupil do učení myslivosti, lesnictví a měření na panství Diana v západních Čechách, neboť jeho otec při požáru r. 1795 přišel o majetek. Po vyučení byl zaměstnán jako kancelářský praktikant na komorním panství Točník, odkud odešel r. 1798 ke strýci, polesnému u kn. Zinzendorfa na panství Veveří na Moravě, kde pracoval jako hospodářský písař. R. 1801 přešel na Zinzendorfovo panství Gföll v Dolních Rakousích, kde pracoval jako lesní kontrolor a vedl stavební práce. Dále se vzdělával a r. 1807 složil mistrovskou zkoušku u nejvyššího lovčího úřadu ve Vídni, aby získal místo krajského lesního komisaře. Od listopadu 1808 působil jako lesmistr na panství Jaroslavice u Znojma, kde se r. 1810 oženil s Cecílií Seelovou, dcerou tamního hostinského a od r. 1813 působil na panství Dačice svob. p. Dalberga. Do státní služby již nenastoupil a odmítl r. 1814 lukrativní místo vrchního lesmistra u arcivévody Albrechta v Těšínské komoře a zůstal v Dačicích.

Zde se angažoval také v Moravskoslezské hospodářské společnosti a od r. 1817 jako dopisující člen pro obor zemědělství, přírodovědu, matematiku, dřevařství a lesnictví, jako exminátor myslivců a odhadce lesů pro soudní fideikomis a soukromé účely a jako c. k. moravský přísežný taxátor. Byl též činný jako konstruktér a vynálezce, když t. 1817 vyzkoušel vrtačku na výrobu vodovodního potrubí ze dřeva s vodním pohonem a r. 1822 sestavil sroj na výrobu šindelů ve spojení s pilou, uvedený do provozu v Lipnici na panství Dačice. Tyto stroje pak vyráběl na zakázku dačický truhlář. Byl též pilným odborným spisovatelem, když přispíval do řady národohospodářských časopisů jako byl např. Hesperus. Snažil se též o povznesení ovocnářství a ve školce majitele panství pěstoval ovocné stromky, kterými zásoboval sady a zahrady obyvatel Dačic a panství a organizoval výsadbu stromů podél cest. Pro zlepšení znalostí lesnického personálu, které jak poznal z praxe, byly velmi slabé, zřídil r. 1821 v Dačicích s podporou majitrle panství soukromou lesnickou školu, která byla první na Moravě. Nacházela se v prostorách hospodářského dvora v Dačicích. Studium trvalo dva roky pro uchazeče bez praxe v lesnictví a rok pro vyučené myslivce a bylo ukončeno veřejnou zkouškou. Sám vyučoval veškeré technické a praktické lesní předměty za asistence dalších dvou učitelů. Vedle teoretických znalostí kladl důraz na praktickou výuku, prováděnou v lesích dačického panství, na pile v Lipnici a k výuce botaniky sloužil též zámecký park v Dačicích a v Budíškovicích, kde rostly cizokrajné dřeviny. Po zamítnutí žádosti o podporu školy státem, byl nucen z finančních důvodů ji r. 1830 uzavřít. Dále působil jako lesmistr na dačickém panství a až do smrti se snažil o obnovu lesnické školy na Moravě. R. 1839 jej postihl velký požár města, kdy vyhořel také lesní úřad a budova školy i se všemi pomůckami, sbírkami a knihovnou. R. 1848 byl penzionován a následujícího roku zemřel po návratu ze služební cesty v Porýní, pohřben byl na dačickém hřbitově. Jeho památka byla uctěna městem r. 1937, když mu byl před budovou bývalé lesnické školy odhalen památník.

Zdroj: Smutný, B. a kol.: Kdo byl kdo na jihozápadní Moravě. Dačicko, Jemnicko, Slavonicko, Telčsko. Dačice, Městské muzeum a gelerie 2000. 175 s.